Radim Jelínek: "Sehráli jsme nepříliš povedený zápas ..."

Sokol Kunčina – TJ Svitavy B 1:1 (PK 3:1)

Ve vyrovnaném střetnutí se hrál fotbal solidní úrovně, ale také v něm oba týmy spálily pár dobrých šancí. Nejprve hostující Mikolín střelou „lízl" břevno. Hned vzápětí ránu Švandy vykopávali hosté z brankové čáry. Druhá část hry přinesla i góly. Hned zkraje druhé půle vybojoval míč Pagáč, posunul ho na Tlustoše a ten svoji střelu z hranice šestnáctky poslal do šibenice – 1:0. Srovnání přišlo zanedlouho, centr z pravé strany špatně pokryla domácí obrana a Mikolín skóroval na 1:1. Deset minut před koncem měli Svitavští velkou šanci překlopit výsledek pro sebe, jenže pokus Berky Hutira vyrazil a následnou dorážku Juříka odvrátil na „lajně" kapitán Pešava. Utkání tak došlo do penalt, kde se domácí poprvé v sezoně dočkali vítězství, a to v poměru 3:1. Za Kunčinu se trefili Švanda, Šejnoha a M. Spálenský, za svitavské béčko byl přesný pouze Škraňka. Neúspěšní byli Pařil resp. Jílek, Uhlíř a Ryšavý.

Fakta - branky: Tlustoš – R. Mikolín. Rozhodčí: Svědiroh. Poločas: 0:0. Kunčina: Hutira – Drahoš, Pešava, Eliáš, M. Spálenský, Zeman, T. Brychta, Švanda, Pagáč, Šír, Tlustoš (Šejnoha, Hlaváček, Pařil, Kubín, Scholze). Svitavy B: Jílek – Škeřík, Jelínek, Uhlíř, Škraňka, Gregor, Ryšavý, Berka, Stenzl, R. Mikolín, Juřík.

Zdeněk Pešava, trenér Sokola Kunčina: Po dlouhé době jsme vybojovali nějaké body. Konečně jsme prolomili smůlu a vyhráli na penalty. Myslím si, že zápas byl celkově vyrovnaný. Vedli jsme, bohužel jsme vedení opět neudrželi, nicméně remíza byla nakonec zasloužená.

Radim Jelínek, hrající trenér TJ Svitavy B: Sehráli jsme nepříliš povedený zápas. Sice jsme po většinu zápasu měli převahu, soupeř nám dával docela dost prostoru, ale my jsme strašně moc kazili. Problém je, že řada hráčů ve více než padesáti procentech situací zvolí špatné řešení situací místo jednoduchého a přitom často nejefektivnějšího rozhodnutí. To je potom zaděláno na problém. Navzdory tomu všemu jsme ale měli v klidu vyhrát, šancí jsme si znovu připravili dostatečné množství, jenže hlava mi už nebere, z jakých pozic jsme schopni je opakovaně zahazovat. Hráčům musím alespoň poděkovat za to, že se až do konce snažili zápas zlomit ve svůj prospěch i v dusném počasí bez možnosti jediného střídání. K zápasu jsme odjeli jenom v jedenácti mužích s několika lidmi hrajícími se zdravotními potížemi, což bylo náročné. Jinak ale musím konstatovat, že úroveň hry neměla s I. A třídou nic společného.