Martin Komoň se zařadil mezi trenérskou elitu

Svitavy /ROZHOVOR/ – Úspěšný kouč svitavských dorostenců byl mezi oceněnými na Galavečeru Grassroots, který pořádala Fotbalová asociace České republiky.

Čtrnáctý ročník Galavečera Grassroots uspořádala Fotbalová asociace České republiky. V jeho rámci byly vyhlášeni nejlepší tuzemští hráči a trenéři v mládežnických kategoriích, futsale a ženské kopané. Jestliže se v této anketě v konkurenci špičkových trenérů z ligových klubů dokázal prosadit mezi oceněné trio i zástupce z fotbalového oddílu TJ Svitavy, pak nezbývá, že smeknout klobouk. MARTIN KOMOŇ, o kterém je řeč, strávil většinu fotbalového života ve Slovanu Moravská Třebová, nicméně v současnosti trénuje svitavský dorost a také se snaží mezi trenéry v regionálních klubech přinášet osvětu a seznamovat je s aktuálními trendy. Jak sám říká, ocenění je pro něho velkou poctou a také povzbuzením do další náročné trenérské práce.

Martin Komoň mezi třemi nejlepšími dorosteneckými trenéry v republice. Tohle musí vašim uším znít velice příjemně, že…

Když jsem se na začátku prosince dozvěděl, že jsem mezi vyhodnocenými, bylo to pro mě milé překvapení a současně velká radost. Samotný galavečer se uskutečnil v Praze na Žofíně. Kromě trenérů v kategoriích žactva a dorostu se tam sešli i nejlepší mládežničtí hráči, samostatnou kapitolou byly futsal a ženská kopaná, kde mezi vybranými byl i shodou okolnosti Anton Mišovec, který rovněž působil ve Svitavách. Jak oficiální, tak společenská část večera byly velmi pěkné. Ocenění mě moc potěšilo.

Jakým způsobem se utvářel váš vztah k fotbalu? Kdy jste poznal, že to bude ten pravý sport?

S fotbalem jsem začínal v osmi letech, jako malý kluk jsem přišel na Slovan Moravská Třebová. Tenkrát ještě neexistovala kategorie přípravek, začal jsem hrát za mladší žáky a prošel jsem postupně až do družstva dospělých. Z trenérů, které mi dali asi nejvíce a díky nimž jsem získal nadšení pro fotbal, bych jmenoval pány Sedláčka, Navrátila, Orálka a Zemánka.

Z trávníku bývá někdy na trenérskou lavičku křivolaká cesta. Kudy vedla ve vašem případě?

V podstatě klasicky jako u řady kolegů. Když můj syn nastupoval do první třídy, tak jsem začal trénovat v Moravské Třebové přípravky. Tak začala moje trenérská dráha, přičemž v tu dobu jsem ještě hrál za muže v Moravské Třebové a několikrát na hostování v Městečku Trnávce. Musím dodat, že jsem vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu. Začal jsem tam s oborem tělesné výchova – branná výchova, tu ale pro roce 1989 zrušili, takže jsem si přidal jako specializaci kopanou. I to mě tedy nasměrovalo k trenérské práci. Postupně jsem v Moravské Třebové působil u všech kategorií až k mužům, ale potom přišla nabídka ze Svitav, které v tu dobu poslední rok hrály v rámci soutěží SCM. Začal jsem u družstva U17, po roce jsem se dostal k U19, kde jsem doposud, když jsme z české ligy přešli do východočeského přeboru.

Cítíte se jako především mládežnický trenér, nebo máte chuť zase někde zkusit štěstí u mužů?

Je pravda, že nejvíce trenérských let jsem strávil u mládeže. Neskrývám ale, že bych, až přijde ta správná doba, zase rád zkusil trénování u dospělých. Nechám se překvapit, kam mě fotbalový osud v budoucnu nasměruje.

Řekl byste, že se způsob trénování od dob vašich začátků výrazným způsobem proměnil?

To je jednoznačné. Vzpomínám ještě na jednoho trenéra, který mě hodně ovlivnil, a to byl Petr Dvorský, který působil v Moravské Třebové u mužů. On první přišel s novinkami, které se začaly objevovat a byly do té doby neznámé. Zejména ve stylu tréninku mládeže došlo v uplynulých letech k obrovskému průlomu. Proto je nesmírně důležité, aby trenér nezakrněl a neustále si rozšiřoval obzory. Já jsem se díky Pardubickému krajskému fotbalovému svazu dostal do projektu Létajících trenérů. Tam mám možnost ukazovat v různých klubech tréninkové jednotky, jak by měly vypadat, a současně mě to nutí, abych stále hledal nové poznatky, které se ve fotbale objevují. Myslím, že se věci hnuly kupředu i zásluhou fotbalové asociace. Mimo jiné je k dispozici spousta odborných materiálů a publikací, takže kdo má zájem se vzdělávat, možnosti si najde.

Na druhou stranu ale žádná metodická učebnice sama o sobě kvalitního trenéra nevyrobí. Pořád zůstává nezastupitelná jeho osobnost apřístup. Souhlasíte?

Nepochybně. Myslím, že je dobré, aby si trenér sám našel svůj způsob a svoji cestu. Nejdůležitější ze všeho je, aby děti fotbal bavil. V tom je role trenéra rozhodující a s čím mladší kategorií pracuje, tím více to platí. Jestliže má na tréninku vysokou účast dětí, je to odraz jeho kvalitní práce. Samozřejmě je na něm, aby se vzdělával, ale zejména u menších dětí je klíčové, aby uměl vytvořit takové prostředí, do kterého budou děti chodit rády. Potom se totiž i talent, který v nich dříme, snáze projeví.

To, o čem jste hovořil, jde někdy ztuha a ne vždy je na tom vinen trenér. Jak vidíte například roli rodičů, kteří často trenérovi do jeho práce zasahují, aniž by měli?

Já v tomto směru sleduji podobný obrázek, jaký dnes nabízí naše školství. Rodiče nejsou kritičtí ke svým dětem, nechtějí vidět, jak se chovají. Je samozřejmé, že trenér musí být spravedlivý a pracovat s mladými hráči podle svého nejlepšího uvážení. Jsem ale přesvědčen, že pokud dítě nemá již od nejnižších kategorií nějaký řád a nejsou daná jasná pravidla, tak je to chyba. Úplná volnost, kdy dítě nemá žádné mantinely, není dobrá.

Máte radost, když vidíte, že vaši bývalí svěřenci z dorostu se brzy dokázali prosadit v dospělém fotbale a někteří z nich patří i do základu svitavského áčka?

Určitě. Tady je nutno ocenit i práci trenérů přede mnou, kteří s těmito kluky pracovali. Sezona 2014/2015 byla jedna z nejlepších, jakou jsem kdy zažil. Jednak fotbalovou kvalitou hráčů, jednak i tím, jak jsme si sedli lidsky a povahově. S tímhle týmem se opravdu výborně pracovalo. Těší mě, když sleduji, že se klukům v mužské kategorií daří, je vidět, že schopnosti, které ukázali v dorostu, mohou rozvíjet. Někteří se dostali přímo do prvního mužstva, ti, jež do něho jen nakukuji, tvoří pilíř béčka. Svitavy v nich mají obrovský vklad do budoucna.

Jak se díváte na současné údajně moderní trendy v přípravě těch nejmenších fotbalistů, podle kterých se nemá hrát na výsledky, nemají se vůbec zveřejňovat tabulky a podobně?

I podle diskusí s mými syny, kteří působí v pražských Bohemians u týmu U9, jsem toho názoru, že je v tom trochu guláš a létá se tak nějak ode zdi ke zdi. Vím, že někdy hrají turnaj bez rozhodčích, pak jsou zase turnaje, kde si hráč může zvolit, jestli aut hodí rukou či rozehraje nohou, nebo jsou různé další alternativy. Řekl bych, že je to na škodu, protože když se pokaždé hraje podle jiných pravidel, má v tom malý fotbalista nejasno. Jsem v těchto kategoriích pro formu malého fotbalu s častým kontaktem s míčem, ale je to vždycky otázka zdravého rozumu. S čím souhlasím, to je nevedení tabulek. Je to vždycky především o dospělých, jak to dětem nastaví. Jestli jim jde o fotbal a výchovu hráčů, nebo o umístění a seberealizaci. Dobrá věc je turnaj se závěrečným vyhodnocením, ale určitě ne dlouhodobá tabulka, kterou stejně nejvíce sledují dospělí.

Cítíte sám u svého družstva, že není v dnešní době snadné udržet u teenagerů zájem o fotbal?

Současná doba je pro trenéry určitě těžší, než tomu bývalo v minulosti. A hlavně je to složité na naší krajské potažmo okresní úrovni. Jestliže budu pracovat u ligového týmu, kde si mohu hráče vybírat, tak prostě když mi někdo neplní, co po něm chci a nechodí na tréninky, je jednoduché ho nahradit a poslat pryč. To si my nemůžeme dovolit, protože pracujeme s tím, co máme, a nechceme odradit nikoho. Stále musíme hledat cesty, jak mladé hráče udržet. Přišel nástup nových sportů, je zde řada mimosportovních lákadel, navíc oproti mladším kategoriím dorostenci hůře skousávají neúspěch a když se před ně postaví překážka, tak často nemají chuť ji zdolávat.

Od nové sezony vstoupí v platnost novelizace přestupního řádu, která přinese značné změny ohledně možnosti pohybu mladých fotbalistů. Neobáváte se, že to přinese nemalé potíže, a to především u menších klubů?

V tom musím bohužel souhlasit. Všechno ukáže až samotná praxe, ale nebezpečí, že malé oddíly přestanou mít zájem pracovat s mládeží, zde podle mě hrozí. Ve výhodě budou kluby, kterou jsou strukturou větší, než ty z vesnic a menších měst. Doteď se řešilo formou střídavých startů, aby vůbec menší klub mohl v soutěži fungovat a současně, aby si talentovaní hráči mohli zkusit vyšší soutěž. Tohle teď odpadne a bojím se problémů, které nastanou.

Jaká přání má jeden z nejlepších dorosteneckých trenérů v republice od nejbližší budoucnosti?

V první řadě bych si přál zdraví pro sebe i svoji rodinu, protože bez něho se nic plánovat nedá. Také doufám, že se mnou doma budou mít pořád stejnou trpělivost, jakou se mnou vždy měli a mají. Co se týče trénování, věřím, že mě bude nadále bavit a naplňovat jako doposud. Snad se nám bude se svitavským dorostem i nadále dařit a jaké přijdou další věci, to se uvidí. Přiznám se, že ocenění, které jsem obdržel, je pro mě velkou motivací do další práce ve fotbale.