Jiří Valta: Na Lázně Bohdaneč nikdy nezapomenu

Svitavy - Snad každý svitavský fotbalový fanoušek zná jméno Jiří Valta. Tento odchovanec místního TJ, prošel za svou kariéru řadou klubů, zahrál si druhou i první ligu.

,,V šesti letech jsem začal hrát za mladší žáky ve Svitavách. Tenkrát se mohlo hrát až od osmi let, takže mě museli postaršovat,“ vzpomíná dnes šestatřicetiletý Jiří Valta. Mladší žáky tenkrát trénovalo duo Šperka – Patočka. Jiří je typický levák a na počátku hrával na levém křídle. Hned v mladších žácích dostal přezdívku ,,Bican“, kterou zdědil po svém otci, dlouholetém hráči místního fotbalového oddílu. Ve starších žácích, pod vedením Bezděka s Konejlem, jezdil Valta pravidelně na výběry východočeského kraje, kde mezi sebou hrávali nejlepší vytipovaní hráči jednotlivých oddílů.

První štace
Ve dvanácti letech si Valtu vyhlédli trenéři SK Hradec Hrálové a předložili mu nabídku studovat u nich sportovní školu a samozřejmě za ně hrát. ,,Bylo to těžké rozhodování, vlastně moje první vážnější, ale pomohli mi rodiče a já to zkusil. Dodnes toho nelituji, tam odstartovala moje kariéra,“ říká k tomuto kroku sám hráč. Za svého působení v žácích Hradce Králové se dostal do širšího výběru tehdy ještě československé reprezentace. V patnácti letech postoupil Valta do mladšího dorostu, tam se ale moc neohřál, protože už za rok si ho trenér staršího dorostu Frank vytáhl k sobě do týmu. Jiří hrával za starší dorost B. ,,V Hradci Královém byla taková praxe, že se hrálo za béčko dorostu a když už se hráč přibližoval věkem k hranici přestupu do mužů, šel hrát za áčko. Tam byl rok na takové otrkání , trenéři mužů si ho otipovávali a chystali na přestup do chlapů,“ vysvětluje hradeckou taktiku Valta.
Jeho samotného si tehdejší trenéři A dorostu vzali k sobě mnohem dříve, Jiří hrál za áčko tři roky s tím, že poslední rok už nastupoval za B tým mužů. Celou tu dobu figuroval stále ve výběru reprezentace do osmnácti let.


Stále Hradec
S dovršením věku přišla nevyhnutelná povinnost – vojna. Tu si odkroutil také v Hradci. Jeden a půl roku vojančil a hrál za SKP Hradec Králové českou fotbalovou ligu. Po splnění povinnosti vlasti, přešel ,,Bican“plynule do ligového A týmu Hradce Králové, kde se potkal znovu s trenérem Ladislavem Škorpilem, který ho koučoval už v dorostu. V letech 1991 a 1992 nastupoval pravidelně v základní sestavě ligového týmu. Po roce odešel trenér Škorpil do Dunajské Stredy a na jeho místo nastoupil trenér Nadzem. Žádná revoluce v kádru se nekonala, Valta hrával pravidelně dál. Bohužel přišlo zranění a dočasné vyřazení z činnosti. Z Hradce Králové odešel trenér Nadzem a na jeho místo přišel Pálka. Ten začal sázet hráče, které si s sebou do Hradce přivedl. Valta už nedostával tolik příležitostí, navíc si s novým trenérem nepadli zrovna do oka. Odešel na půlroční hostování do Turnova. ,,Nebýt odchodu Škorpila nebo potom Nadzema, zůstal bych v Hradci určitě delší dobu. Parta tam byla dobrá, hrála se liga, chodilli lidi, ale trenér Petr Pálka si přivedl svoje hráče a dával příležitost jim. Navíc já jsem takovej upřímnej, řeknu hned co si myslím a to dělalo taky docela zlou krev,“ vzpomíná na poslední fázi svého působení v Hradci Králové Valta.


Nejlepší roky
Po odchodu z Hradce zamířil ,,Bican“ do ambiciózního klubu Atlantik Lázně Bohdaneč. ,,Samozřejmě jsem o tom hodně přemýšlel, v jednadvaceti letech odejít z ligy do celku, který hraje divizi, to není jen tak. Znal jsem trenéra Bohdanče Šmardu, věřil jsem mu, a tak jsem to risknul. Udělal jsem moc dobře,“ nelituje svého kroku Jiří Valta. Jak se ukázalo, trenér Milan Šmarda přesně věděl, co slibuje. Oslovil hráče, které znal a kterým věřil a vytvořil v Bohdanči výborný tým. Atlantik Lázně Bohdaneč okamžitě postoupil z divize do české fotbalové ligy, ale to byl teprve začátek jeho strmé cesty vzhůru. V české fotbalové lize odehráli hráči Bohdanče jen jednu sezonu a hned zase postoupili o příčku výše, to znamená do druhé ligy. Aby toho nebylo málo, stačil zase jediný rok a už se zase postupovalo... Tentokrát do ligy první. ,,V Bohdanči přišly moje nejlepší fotbalové roky. Vytvořila se perfektní parta, jak lidská, tak hráčská, měli jsme výborného trenéra, skvělé zázemí,“ vzpomíná rád na tyto roky sám hráč.
I když Bohdaneč z ligy sestoupila, zůstal jí věrný a strávil v klubu osm let. Oddíl hrál tři roky druhou ligu, potom se na přání majitele přestěhoval do většího města, a to do Pardubic. Dostal název FKAS Pardubice a Valta se tam setkal se svým někdejším královéhradeckým trenérem Martinem Půlpitem. tato spolupráce už fungovala a hráč hrál v Pardubicích ještě dva roky druhou ligu.


Poslední kapitola?
Po dvou letech strávených v Pardubicích, odešel Jiří Valta na půlroční hostování do druholigového Zlína, kde tou dobou trénoval Vlastimil Mareček, poté se zase vrátil do Pardubic. Ve třiceti letech přišlo vážné zranění kolena a delší herní přestávka. Vyskytla se otázka jestli, nebo na jaké úrovni půjde ještě hrát fotbal. V těžké chvíli vyšel hráči vstříc klub FK OEZ Letohrad z české fotbalové ligy. ,,Letohrad mi po zranění moc pomohl, jsou tu výborní lidé,“ pochvaluje si Valta. V Letohradu už zůstal a hraje tam dodnes. Jen ne na svém obvyklém postu záložníka, ale na místě stopera. ,,Jak člověk stárne, sune se sestavou pořád víc dozadu,“ říká k tomu Valta. ,,Za žáky jsem hrával křídlo, potom zálohu, v dorostu volnějšího hráče, v chlapech nejvíc střed zálohy, ale třeba v Hradci Králové byla silná konkurence, třeba Frýda, byl jsem mladej, musel jsem na kraj,“ zavzpomínal ještě. Jiří není nejvyššího vzrůstu, a tak jsme se zeptali, jak moc ho to v kariéře limitovalo. ,,Výška byla asi můj největší handicap, kdybych byl o něco vyšší, mohl jsem být možná někde jinde. Ale to jsou kdyby, ona to je i otázka přístupu a rozhodování. já ničeho nelituji, splnil jsem si co jsem chtěl, nasbíral jsem kolem stovky ligových startů a asi dvěstě padesát ve druhé, když se ohlédnu, jsem spokojen,“ bilancuje ,,Bican.“
Nejradši vzpomíná na éru v Lázních Bohdaneč : ,,Tam byla fantastická parta, výborní kluci jako Kubík, Macháček, Kaufman, Heinz, Svědík, to byla paráda, dodnes se scházíme, zároveň i s tehdejším prezidentem klubu Novákem máme stále nadstandardní vztah.“

Nová pozice
Od minulého týdne nastal v hráčově kariéře radikální obrat, vedení letohradského klubu mu nabídlo místo asistenta trenéra u A týmu a zároveň hlavního trenéra béčka, hrajícího krajský přebor.
,,Trošku mě to překvapilo, chtěl jsem ještě hrát, druhá otázka je, jak dlouho by to ještě šlo. Musel jsem si to probrat v hlavě. Sedli jsme si s trenérem Karlem Havlíčkem a nakonec jsme se dohodli, že budu hrající trenér, nachystaný naskočit do hry, kdyby bylo třeba. Je to rozdíl, jako hráč se staráš akorát abys měl kopačky, jako trenér si musím vše dopředu nachystat, promyslet,“ sbírá zkušenosti novopečený trenér.