Trenér Válek: Naše třetí místo je zasloužené

Svitavy /ROZHOVOR/ – Jako tradičně vysoko, tentokrát na třetím místě, figuruje po podzimní části sezony krajského přeboru Pardubického kraje mužstvo TJ Svitavy.

Kolektiv vede pevnou rukou nepřeslechnutelný trenér ZDENĚK VÁLEK a právě s ním jsme se za uplynulou podzimní půlsezonou ohlédli.

Asi nebudeme mluvit o postupových nadějích, tam se porvou Živanice s Pardubicemi. Vy jste třetí hned za největšími favority. Je toto umístění z hlediska výkonů zasloužené?

Odpovím jednoduše – ano. Myslím si, že naše třetí místo je oprávněné. S oběma favority jsme sehráli vyrovnaná utkání, s Pardubicemi bohužel se špatným koncem, ale jinak byly naše výkony po celý podzim standardní. S tímto kádrem hrajeme to, na co máme, a to je špička přeboru.

Základní kádr je dlouho spolu, dozrává. Není na čase myslet na postup?

Vy nás tam stále tlačíte a já pořád opakuji, že kostra týmu je v pořádku, kluci mají na špičku kraje, ale na to, abychom mohli hrát divizi, by bylo třeba doplnit kádr minimálně o tři čtyři kvalitní hráče s divizními zkušenostmi.

Dohrávali, nebo lépe řečeno skoro celý podzim jste hráli v okleštěné sestavě a stejně jste třetí. Myslíte, že u vašich hráčů pod tlakem a při nutnosti improvizovat v sestavě a hrát na různých postech nastal určitý výkonnostní posun?

Takhle bych to nenazval. Spíš situace, v jaké jsme byli, a ta nutnost je nakoply a zároveň se potkali se slušnou formou. Většinou kritizuji, ale na tomto místě chválím.

I tak je pochopitelně nasnadě otázka dalšího možného rozšíření kádru.

My kádr rozšíříme hlavně tím, že se nám uzdraví marodi. V optimálním složení je nás patnáct, což je dostačující počet. Samozřejmě by bylo výborné doplnit tým o dva tři hráče především do útoku a do obrany. O dvou už vím, mám je v hledáčku, ale zatím je to hodně na začátku, takže nebudu zatím jmenovat. Na pozici gólmana budu prostě dál riskovat a věřit, že se Lampárek nezraní. Je dobrý a kolem se navíc nic kvalitního v dohledné době nejeví.

V kádru máte tři futsalisty, kteří hrají první ligu (Brůna v Tangu Brno, Kroulík v ERA–PACKU Chrudim a Jelínka v Nejzbachu Vysoké Mýto). Ti toho s vámi asi příliš neodtrénují. Nedělá to v družstvu problémy?

On to je klasický problém všech týmů, které mají v sestavě futsalisty, nejsme v tom sami. Ti kluci mají ve svých klubech smlouvy, musí samozřejmě trénovat tam, občas to i koliduje se zápasem, to se ovšem nedá nic dělat. Všichni jsou to kvalitní fotbalisté a kdykoli hrají s námi, jsou velkým přínosem.

V průběhu podzimu jste se stěhovali z Lánů na nový stadion do Svitav. Jak moc velká to byla změna? Na dvojce se vám moc gólově nedařilo...

To nebylo dvojkou, to bylo o neproměňování šancí, my bychom je nedali ani v Lánech. Je fakt, že to hřiště je větší, ale my si na to musíme zvykat, jednička je taky pěkné letiště. A ještě o tom přesunu. Na Svitavském stadionu je samozřejmě daleko lepší zázemí, nové kabiny, pára, vířivka, není na co si stěžovat.

Už jste se toho dotknul. Jednička je pěkně velká a je i rovná, změní to váš herní styl. Budete hrát jinak?

No, na to jsem sám zvědav. Kluci najednou budou mít víc času na zpracování, víc prostoru, začnou přemýšlet. Je to o individuálních schopnostech, kdo je fotbalovější, tak z toho vytěží, kdo méně, může začít dělat zbytečné chyby, uvidíme. Stejně je to pořád o tom přijmout nahrávku, tedy umět ji přijmout, posunout hru dál, odběhnout, naběhnout, chtít hrát… Když přijede fotbalový mančaft, který umí podržet balon, tak ho furt jen naháníte, ztrácíte síly, pak třeba ztratíte zbytečně míč a zase naháníte. My musíme být ten tým, kterého soupeř nahání, snad to půjde.

A co celý areál rekonstruovaného stadionu. Jak se vám zamlouvá?

Mě osobně se líbí moc. Je to nádhera, povedlo se to. I některými kritizovaná tribuna se mi líbí a trávník vypadá velice slibně. Doufám, že můžu na tomto místě moc poděkovat předsedovu Tělovýchovné jednoty Svitavy Josefu Markovi, protože bez jeho přičinění by tady to hřiště nebylo.

Na závěr, jakou chystáte zimní přípravu. Budou v ní nějaké novinky?

Ne, bude to klasika. Doma, doma. Nikam nepojedeme. Máme možnost posilovny, využijeme atletickou dráhu, její pružný povrch je šetrnější pro nohy než asfaltka. Tradičně budeme jezdit na zimní turnaj na umělku do Boskovic. Je tam kvalitní konkurence, divizní týmy, ambiciózní Březová. Tento model přípravy se osvědčil, není důvod ho měnit.